Reklama
 
Blog | Michal Mašata

Europrůšvih na entou!

Taky jste to už vycítili? Taky už chápete, že celá Evropa směřuje mezi dvě půlky rovnou do toho otvoru, který páchne na sto honů? Ne? Tak prosím prozřete, moc času nám již věřu nezbývá.

Celé to začalo v té chvíli, kdy z jinak dobré myšlenky se zrodil zvrácený Německo-Francouzský projekt na jakýsi blíže neuchopitelný „EuroReich“, který měl v hlavách některých zejména německých politiků vládnout Evropě za tu cenu, že se z celého toho špásu budou platit Francii velkorysé francouzské zemědělské dotace…

…kéž by ovšem zůstalo jen u toho…

…celý ten Europrůšvih totiž není jen ryze evropským problémem, ale sahá daleko za geografické Evropy, jde minimálně o zápaďácký průšvih založený na vratkých základech zbytků amerického imperialismu a evropského sociálkapitalismu podpořený (a dochucený) neustálým vměšováním se do záležitostí jiných zemí za účelem vytváření zcela umělých konfliktů, aby bylo dost peněz pro zbrojní průmysl atakdále – však to známe už dost dobře …

Reklama

Europrůser číslo 1:

Ne, fakt nejsem euroskeptik a někdo, kdo by chtěl hanět myšlenku evropské organizace, která zajišťuje mír na kontinentum, ani v konečném důsledku nestojím proti myšlence euro-americké spolupráce (v rámci NATO), ale nebetyčně vytáčí ta hloupost, se kterou současné politické, ekonomické a bůhvíjaké další elity prováději celosvětovou politiku a jakým způsobem hrají onu „Velkou Hru“ (Big Game).

Abyste pochopili mí čtenáři, celé je totiž o tom, že Spojené státy americké jsou předlužené a zoufale potřebují přinutit Evropu ke zvýšení výdajů na zbrojení (aby si Evropa kupovala zbraně z USA či od Američany vlastněných firem), aby tak mohli aspoň zčásti mohli nastartovat vlastní ekonomický růst, který by snížil procento zadlužení vůči hrubému domácímu produktu (když už ten dluh nejsou schopni splácet) a Evropa je holt tak hloupá, že jim skáče na špek, abych tak řekl.

Závislost na USA je momentálně škodlivá, samozřejmě by bylo správné aby se Evropská Unie definitivně emancipovala od vlivu USA a vytvořila si vlastní výchozí pozice pro mocensko-politickou expanzi (rozšiřování vlivu a vytváření základu – vojensko-průmyslového – pro takovou politiku), samozřemě… nicméně bohužel evropští politici (patrně placení Američany vlastněnými firmami) raději zaprodají evropskou myšlenku, než by řekli „NE“ a postavili se americké touze udržet „Pax Americana“ (platný od konce II. světové války) za každou cenu. Abyste tomu rozuměli mí čtenáři, USA už nejde o to vnucovat svůj „způsob života“ jiným státům, USA už jde jen a pouze o to, udržet se na pozici první světové supervelmoci za každou cenu (za každou myslitelnou i NEMYSLITELNOU cenu). Jsou na pokraji bankrotu (zadlužení vůči HDP takřka 150% je realita a ne mnou vymyšlená fikce) a nemají na to, aby utáhli náklady, které stojí pozice světového četníka. Už to sami nemohou platit, protože vyrůstají noví konkurenti – Čína, Indie, Brazílie a další. Pro Spojené státy je životně důležité aby Evropská Unie s nimi držela basu za každou (opět i nemyslitelnou) cenu, protože samy o sobě jsou Spojené státy prakticky vyřízené.

Europrůšvih zde spočívá v tom, že naši euro-politici rádi nastaví své pomyslné půlky, aby do nich mohl proniknou americký orel a problažil je svou politikou „God bless America“. Euro-politici nepochopili, že pokud má EU fungovat, tak musí najít vlastní osobitou cestu k velmocenskému postavení, EU není USA (a nikdy nebude) a to si tito páni (a dámy) neuvědomují. Proto nastavují půlky, berou americké dolary a fungují jako prodloužená ruka amerického imperialismu, který prostě potřebuje, aby Evropa utrácela peníze za nákupy amerických zbraní. Proto Sýrie, proto Líbye, proto Ukrajina. Jedna a ta samá písnička, jde jen o to, přinutit Evropany (formou vytváření konfliktních oblastí) utrácet peníze za americké zbraně, aby americká ekonomika vydržela o den či o rok déle to břemeno vlastního dluhu. O nic víc nejde.

Europrůser číslo 2:

Zatímco v první části šlo o průšvih, který generuje „cizí velmoc“ vně EU, tak v této části se chci věnovat průšvihu, který je zakořeněn v samotné podstatě fungování EU. Jde o vnitřní problém, který nedokáže v současnosti nikdo překonat, protože prostě síla tohoto průšvihu je tak veliká, že to nejde. Tím průšvihem není kupodivu Rusko (bez ohledu na to, jak na něj rádi eurohujeři plivou), ale Německo, které je dnes jedinou zemí, která ztělesňuje myšlenku EU. V německém chápání je EU jakýmsi „Euro-Reichem“, tedy uskutečněním myšlenky pangermanistů či Hitlera pomocí nikoliv vojenských nýbrž ekonomických prostředků. Německo v současnosti je natolik silné, že samo o sobě „táhne“ EU přesně tam, kde ji chce mít – coby koloniální impérium Německa. To je německá vize EU nevyřčená, ale bohužel reálná. Francie má výjimku (a Británie z EU ze stejného důvodu z EU odchází, o tomtéž o čem zde píši já mluví i britský politik Nigel Farage mimochodem) protože Německo potřebuje, aby Francouzi loajálně mlčeli a umožnili Euro-Reich po německém vzoru. Proč Francie mlčí? Protože zemědělské dotace! Protože to Německo je ochotné Francii zaplatit! O tom to je, Francie dnes směňuje s Německem vládu nad Evropou za pár mrzkých euro-chechtáků, aby si mohla financovat svůj přebujelý sociální stát a dotovat nesmyslně vysokými dotacemi své zemědělce.

Německo tak obětuje část svého zisku pro Francii (což je směšný náklad v porovnání s výnosy, které z celého toho euro-projektu má) a díky tomu dominuje Evropě. Francie (tradiční rival Německa) mlčí, Británie od toho dává ruce pryč, Itálie i Španělsko mají svých problémů dost a Německo tak má volnou ruku ke své politice „Drang nach Osten“ (tlak na východ). Samozřejmě, že to už Němci nedělají vojensky či politicky jako v 19tém a 20tém století, ale upřednostňují ekonomické nástroje. Podívejme se na realitu – Polsko, Maďarsko i Česká a Slovenská Republika  jsou naprosto závislé na vývoji německé ekonomiky. Přes 70% veškerého exportu je vázané na Německo (jak by taky ne, vždyť je to přirozené!) a jsou to Němci, kteří vlastní čím dám tím víc našeho průmyslu a naší ekonomiky. Jsou to též Němci, kteří určují – skrze jimi vlastněná média (většinu českých médií vlastní cca 5 německých rodin) – veřejné mínění v České republice a tak není divu, že to u nás vypadá jak to vypadá. Jsme německá kolonie a dobře nám tak (protože jsme byli dost hloupí na to, abychom proti tomu včas nezasáhli – aneb cinkali jste klíčema? Dobře vám tak!).

Směrem do análu a ještě hloub!

Kdybych chtěl být sprostý a nehrozil za to BAN tak to řeknu tím oblíbeným českým slovíčkem jehož synonymem je slovo „zadnice“, ale takhle mohu jen říct: „Pánové a dámy jsme mezi půlkami! Přesně tam!“ A dodal bych něco v tom smyslu, že si to zasloužíme. Za to jak jsme nadšeně tleskali Klausovi (transformace neboli super-tunel) a Kalouskovi (bez komentáře). Zasloužíme si to za to, že jsme se v roce 1989 neřídili Ústavou, a že jsme dovolili, aby se Havlovci a další gauneři dostali k moci skrze neústavní kooptace poslanců z řad OF do Poslanecké Sněmovny! Za to, že jsme tleskali vládě Mariána Čalfy (normalizační kádr KSČ, který celý ten super tunel zakryl) a za to, že jsme dovolili Havlovi a jeho partě následované Klausem zničit jádro českého průmyslu i zemědělství. Degradovali jsme se na úroveň obyčejné kolonie, která slouží nyní jen jako tranzitní země, jako jedno velké skladiště a překladiště a sama neprodukuje nic. Prý budeme dělat „HI-TECH“, prý ukážeme po letech socialismu své „zlaté české ručičky“… prý! Houbeles! Jediné co jsme ukázali, bylo to, že jsme se z jedněch želízek nechali zavřít do želízek jiných. Z komunismu rovnou do otroctví, od Husáka k Havlovi, od bídy k nouzi. A teď za to platíme… může nás škodolibě těšit, že nejsme sami.

Evropská Unie – tedy Euro-Reich – se přetváří v německou koloníální říši, kterou mnozí vítají (už jen proto, že si mohou v Německu vydělat slušné peníze), která se tváří „jakože evropsky“, ale ve skutečnosti je jen naplněním starého projektu „Mitteleuropa“ (tedy teze o tom, že by Německo (pangermánská myšlenka) mělo vládnout střední Evropě). Máme stále na výběr – buď kolaborovat (propagátoři EU jako Schwarzenberg a spol. vám řeknou, že jde o „evropskou spolupráci“), nebo vzdorovat. Buď za mrzký peníz sloužit německému kapitálu, nebo se tomu postavit a být připraveni na to, že nám to „dají sežrat“.

Odstřihnout se dnes od Německa (ergo Evropy) je dnes takřka nemožné a následky takového odstřižení se (formou vystoupení z EU) by byly nemalé a dopadla by nás pomsta našich germánských (euro)pánů v podobě nejrůznějších sankcí a obstrukcí, které by měly vytrestat nás za naše vzpurné gesto. Ano – jistě by nás srazili z našeho gauče pohodlnosti na podlahu nepohodlí a museli bychom začít tvrdě makat (opravdu tvrdě) na tom, abychom z toho vyhrabali zpět, ale za to bychom získali to co jsme chtěli v roce 1989… to o čem se dnes jen žvaní, aniž by to tady kdekoliv bylo… však víte, tu jedinou hodnotu, pro kterou stojí za to zemřít…

…SVOBODU!

 

A proto se musíte zeptat sami sebe, chcete být otroky Německa, nebo chcete být Němcům rovni ve své hrdosti (když už ne v majetku)? Chcete a chceme se vzepřít novému Euro-Reichu, nebo se mu poddáme, tak jako jsme se poddali Habsburků v roce 1621, Reichu v roce 1938, Komančům v roce 1948 a Sovětům v roce 1968? Chceme lízat anální otvory německým pánům, nebo chceme – byť možná chudší než dnes – stát na vlastních nohou? Vím, že to není snadná volba, a že instinkt velí k blahobytu (byť bez svobody) pod taktovkou (doufejme, že ne bičem) Německa, ale tuhle otázku si musíme každý z nás položit a zodpovědět sami. Nenutím Vás říct tak, ani tak – je to na Vás. Na Vás – občanech České Republiky.

 

PS: Kdyby nás takto zotročovalo Rusko, psal bych proti Rusku… to jen, aby mě někdo nepodezíral paranoidně z podbízení putinovské propagandy zdejšímu čtenářstvu.