Lidé se rozhodli opustit „zlatou klec“ a poznat/poznávat. Je to cesta „bolestivá“. Každé poznání je vyváženo utrpením. Svědomí nám neříká jasně toto teď ano, toto teď ne. Jen to tušíme.

Podle mne rozdíl mezi stavem původního ráje (líčeným v Bibli) a stavem „nakonec v Nebi“ se až tolik lišit nebude, JEN už budeme vědět PROČ.

Co se týká „mrtvých“ – tam se do „slepé uličky“ dostáváte, když rezignujete na nesmrtelnost lidské duše, kterou de facto reflektují všechna velká náboženství (židovství, křesťanství, islám, ale i třeba buddhismus).

V případě, že v nesmrtelnost lidské duše nevěříte, řešíte co s „mrtvolami“ nebo vystavujete V.I.LENINA.

(To je též nedůstojné ukazovat lidem, jak se jeho mrtvé tělo rozpadá a „hnije“. Když jsem ho viděl já, nebyl to příjemný pohled právě z tohoto důvodu… Ať byl jaký byl, byl i on člověk.)

A dále „někteří lidé za lidi vlastně nepovažují – můžete je libovolně mučit, zabíjet, zavírat, ale nikoho to nezajímá. Nemají jako lidé hodnotu. Takže když bylo v minulých letech zabito pět milionů lidí v Kongu, je to většinou každému jedno.“…

Můj praděda se z italské fronty vrátil. Z toho, co řekla babička mi přijde, že o osudu tam nerozhodovali generálové, ale spíše konkrétní jednotliví vojáci.

… zda byl i za výsledek 1.sv. války někdo trestán (jak se např. na osudu českých anglických pilotů a dalších mohlo zdát v Čechách po 2.sv. válce), tak daleko jsem nepřemýšlel.

Jsou zřejmě povahy lidí, kteří ve svůj prospěch využijí každou situaci. Bohužel s tím asi nejde dělat nic víc, než si každý poctivě dělat to své.

Pochopil jsem, že praděda za svůj život vděčí generálu Štefánikovi, protože to byl on, kdo propuštění československých legionářů z italské fronty vyjednal. (Sám se pak zřejmě nehodil – zda za to, to se už nedovíme.)
___________________

Vyjdeme-li z předpokladu, že smrtí vše nekončí a v té či oné formě bude naše duše žít i po naší smrti, tak jedinou skutečnou a nejlepší CESTOU k životu je (podle mne) příliš neotálet a v každé situaci jednat dle svého nejlepšího vědomí a SVĚDOMÍ.

Vytahovat se, kdo z nás je „větší hrdina“ bychom se, myslím, neměli. Naopak, naše vděčnost by měla patřit VŠEM, kteří k tomu, že dnes můžeme žít v míru (i si zde psát a diskutovat) přispěli.
______________

Z počtu mrtvých je NEMRAVNÉ dělat ctnost. Zabíjet lidi je špatně – tak jako tak.

Jakkoliv i můžeme věřit, že dobro je silnější než zlo a hřích, že přemáhá láska.

„Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. … Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.“

I mytologickou postavu „ďábla“ vnímá teologie jako osobu. (V každém případě však i on je „podmnožinou“ (ve smyslu součástí) Bohem stvořeného světa.
________________

Když říkám, že „Pán Bůh má lidi rád“, ano de facto tím, říkám, že zlo není absolutní (z principu a z logiky věci)…